První aprílový víkend přímo vyzýval k účasti na tomto rogainingovém závodě pořádaném Honzou Tojnarem z Krušnohorského Rogainingového Klubu. Závody byly 3 denní s centrem v Ostrově uÂÂ Tisé, díky pracovní sobotě jsem měla dobrou výmluvu a k velké smůle mi tak unikla sobotní 5ÂÂ hodinovka. Běžela jsem „jen“ páteční noční 2 hodinovku a nedělní 4 hodinovku (na mapě z roku 1850).
Noční 2 hodinovka se běžela na mapě „Bůhví čí hnízdo“ s měřítkem 1:35 000. Výhodou rogaingu je, že mapu dostanete půl hodiny před startem a můžete tak důkladně promýšlet svoji taktiku. Kontroly jsou obodované 30, 60 a 90 body, za příchod po limity přicházíte o 10 bodů/minuta. Naši taktiku vymyslela moje parťačka Lenka se slovy „To je jednoduchý, poběžíme sem, sem, a pak sem. Na tohle zapomeň.“ Zbylých 29 minut jsme seděly a čučely do stolu.
Dalším rozdílem oproti orienťáku jsou vzdálenosti – na první kontrolu jsme běžely 4 kiláky. Použitelné orientační body jsou cesty, potoky a vrstevnice. Azimuty jsme moc neriskovaly, což se vyplatilo a reflexní kontroly (= fábory z mlíka, které vidíte, pokud na ně posvítíte ze vzdálenosti 1ÂÂ metru) jsme lovily úspěšně podél četných potoků a melioračních rýh. Naplánovaly jsme si odlov 8ÂÂ kontrol (z celkových 14), reálně jsme stihly doběhnout na 6 – a z 2 toho jsme nenašly :-D. Ono hledat výše popsané kontroly za tmy v hustníku hraničí s nemožností až šílenstvím. Do cíle jsme siÂÂ daly kilometrový sprintík, bohužel s doběhem 40 vteřin po limitu. Za 2 hodiny jsme měly vÂÂ nohou 15 kiláků pod hvězdnou oblohou.
Nedělní 4 hodinovku na mapě z roku 1850 s názvem „Výlet do histerie“ a měřítkem 1:28 800 jsme s Honzou zahájili trošku pozdním startem (asi o 5 minut), což vystihoval už název našeho týmu „Účastníci bez vážných ambic“. Na začátku nám chvíli trvalo, než jsme se sžili se 170 let starou mapou. Naštěstí skály se neposouvají a potoky taky tečou pořád stejně z kopce. Ke svému překvapení jsme zjistili, že tak 50% tehdejších průseků jsou dnešní cesty. Po vlažném začátku jsme tak úspěšně kosili jednu kontrolu za druhou, ono za dne se ty fábory hledají fakt o dost líp. Nenašli jsme jen jednu kontrolu – kvůli špatnému odhadu stáří cesty, a chybně po ní šli v domnění, že je určitě historická. No nebyla… Dvě kontroly na opačných koncích mapy jsme vyloučili už předem, takže zÂÂ 13 kontrol jsme jich odlovili 10 a do cíle dorazili krásných 5 minut před limitem. První půlku jsme běželi, druhá už byla spíš vycházková. Překvapilo nás zjištění, že pokud bychom měli oÂÂ trochu víc natrénováno, nebyl by problém odlovit opravdu všechno.ÂÂ Spoustě týmů se to povedlo. V nohou jsme měli cca 20 kilometrů.
Závěrem: rogaining je příjemnou a zábavnou variantou orienťáku. Jen se nesmíte brát moc vážně 🙂