Velikonoční klasika u Jestřebí a jak jinak než za pořádně chladného počasí. Z Teplic nás bylo jen pár skalních. Běželo se na několika mapách, některé nám byly již známy, ostatní nové. Na první etapu jsme šli přes 2 km. (kousek byl start poslední etapy v roce 2018) Les byl dobře průběžný, nicméně běžet se moc nedalo.

     Dala jsem si D45A a byl to fyzický očistec. Takto náročnou mapu na fyzičku jsem nezažila. Přesto bylo to moc hezky postavené, jasné. (Až na ty moje postupy napřímo, proč jsem to neoběhla po vrstevnici, to vážně nevím. Ušetřila bych tolik času.) Pamatovala jsem si 6 kontrolu před 3 lety, měla jsem stejnou a navíc i podobnou 7. Takže skály, údolí a zase skály. Nebloudila jsem, bohužel stále narážím na to, že s dechem nestačím. Běžela jsem na mapě Panská rokle s měřítkem 1:10000.

     Druhý den se pendlovalo autobusy na start a zpět, pak ještě 1700 m na start. Foukal chladný severák a všichni jsme si přáli už konečně vyběhnout. Tuhle etapu bych nejraději zapomněla, vzhledem k tomu, že jsem si při tom kalupu zlomila prst na noze a přemýšlela, zda to dobelhat nebo vzdát. Nakonec kompromisem, nemám jednu kontrolu. Opět to bylo jasné, jednoduché, fyzička nestíhala, nahoru a dolů… noha bolela. Po stráních se se jezdilo po půlkách (někdy to jinak opravdu nešlo), pořadatelům se to povedlo. Měla jsem mapu Drchlavská rokle s měřítkem 1:10000, některé kategorie měly mapy jiné. Cíl byl však společný.

     Třetí etapu jsem dala prstu a běhu pohov.